(1) Antika.

Antická literatura

- mimetické přístupy: dílo jako nápodoba

+ pragmatický účinek textu na čtenáře

 

Platón: Ústava (387 - 386 p.n.l.)

Politické myšlenky

- sepsáno mezi 1. a 2. cestou do Syrakus: Platónův žák se zde ujal moci, byl svržen a uvězněn než Platón dorazil do Syrakus

- založil didaktickou kritiku: lit. slouží k výchově ideálního občana

- jeho myšlení vymezeno určitým kontextem: v Ústavě kontext budování ideálního státu

- beletristický úvod: skupina přátel se vrací z oslav ohně Thráků, zúčastní se hostiny u boháče Kefala, který si vychvaluje své stáří

- Kefalos: starý = bohatý, výhoda: může zemřít, aniž by zanechal dluhy lidem či Bohu + bude zbaven těla a jeho žádostí

- Sokrates: Platónův mluvčí, vyzve osobu k zaujmutí stanoviska, postupně odhaluje její omyl (Sokratův dialog používal mladý B. Franklin k zesměšnění svých oponentů)

- definice spravedlnosti?: není, Sokrates místo toho začne modelovat kontext celého světa k demonstraci toho, co spravedlnost je

- spojuje ideu spravedlnosti + koncept státu

- Peloponéské války: Platón se přesvědčuje o nedostatcích demokracie v Aténách, členové jeho rodiny persekuováni

Literatura a filozofie

- literatura: součást antického vzdělávacího systému zahrnujícího

- gymnastika + múzické umění, včetně literatury

- vzdělání rozvrstveno do 35 let, následuje manuální práce, po 50 možnost stát se vládcem či filozofem

- osobní pozitivní příklad (~ sociální realismus)

- nutnost cenzury literatury

- chování hrdinů neslučující se s jejich hrdinstvím se zamlčuje: NE pláč, vztek, výbuchy smíchu

- básník rozvratný živel

- kladné hodnoty: Platónský trojúhelník s hodnotami pravdivosti, krásy a dobra v jednotlivých vrcholech

- hodnoty trojúhelníku se navzájem definují: co není krásné, není pravdivé, atd.

- svět idejí: primární x svět stínů: nedokonalý ztvárněný svět materiálních věcí

- zlo, ošklivost a lež derivacemi původní hodnoty: zlo deformace dobra, ošklivost krásy a lež pravdivosti

(a) prostý styl:

- jediná vyprávěcí perspektiva

(b) napodobující, imitující styl:

- drama bez ústředního vypravěče, jednotlivé postavy se osamostatňují a žijí si vlastním životem aniž by nad nimi měl autor kontrolu

- špatné postavy: musí promlouvat, ale jen omezeně kvůli riziku nápodoby

(c) kombinovaný styl:

- špatné postavy: nemají promlouvat, nemají mít mnoho prostoru (x inovace ve Frankensteinovi)

 

Aristoteles: Poetika

Literatura

- rehabilitoval umění: literatura není hrozba, její role ve společnosti je poskytnutí očišťujícího rituálu

- Platón: doslovné pojetí mimesis, předobraz ve světě ideí > kopie ve světě stínů > kopie v literatuře

- Aristoteles: literatura nemusí zobrazovat skutečné, pouze pravděpodobné, možné a nutné

- mimesis ve smyslu přirozené činnosti

- historická pravda: zachycuje fakta x básnická pravda: zachycuje řád skutečnosti (filozofičtější: jde o podstatu jevu)

- reálné popsání mrtvoly x umělecká podoba mrtvoly v literárním díle umožňujícím estetickou distanci

Poezie

Podstata básnictví

- napodobování rytmem, řečí a melodií

Rozdíly při zobrazování

(a) v prostředcích

- druhy básnictví podle použitého druhu verše

(b) v předmětech

- předmětem zobrazování dramatu jsou činní lidé

- tragédie: zobrazuje lidi lepší než ti současní

- komedie: zobrazuje lidi horší

(c) ve způsobu

- básnictví děj vypráví

- drama děj předvádí

Původ básnictví

- vrozený lidský sklon k nápodobě

- radost z napodobování

- smysl pro melodii a rytmus

Vývoj básnictví

- totožný s vývojem a osamostatňováním tragédie a komedie

(a) poezie vážná: zobrazuje činy dobrých lidí v hrdinských básních

- jambická tragédie

- epická poezie: zobrazuje ušlechtilé lidi, narozdíl od tragédie má podobu vypravování

(b) poezie lehkomyslná: zobrazuje činy špatných lidí v útočných básních

- komedie: zobrazuje lidi horší v těch stránkách, které vzbuzují smích

Tragédie

- zobrazení vážného, uceleného a ukončeného děje s určitým rozsahem

- definice tragédie x komedie

- zkrášlená řeč = rytmus a melodie

- děj nevypráví, nýbrž předvádí

- vzbuzuje soucit a strach a dosahuje očištění od takových pocitů

- soucit vzniká identifikací s postavou, strach vzniká obavami o postavu (jiný druh strachu než o sebe)

- katarze je cílem tragédie: rozpoutání emocí vede k jejich zvládnutí

Složky tragédie

(a) děj = sestavení událostí

(b) povahokresba

(c) mluva

(d) myšlenková stránka ~ téma

(e) výprava

(f) hudba

- složky (a) až (d) aplikovatelné na jakékoliv literární dílo

Části tragédie

(a) prolog = před příchodem sboru

(b) epizoda = mezi dvěma sborovými nápěvy

(c) exodos = po posledním sborovém nápěvu

(d) sborové části: sbor se používá jako jeden z herců

Kompozice tragédie

(a) jednání

- jednota děje = děj zobrazuje jedno a celistvé

- celistvost: organická jednota, ~ lidské tělo

- celek má začátek, střed a konec

- jednota času a místa

- rozsah: takové časové rozpětí, ve kterém může dojít k přeměně štěstí v neštěstí, max. 24 hod

- cílem tragédie je zobrazit jednání vedoucí k neštěstí

(b) nutnost, možnost, pravděpodobnost

- nutnost = logická koherence, jedno nutně vyplývá z druhého

- moment překvapení v dobrém díle: rovněž musí být svým způsobem nutný

- př. pád sochy na vraha: (-) pravděpodobnost, (+) možnost, (+) nutnost (nutnost spravedlnosti, nutnost přiměřeného trestu)

(c) osoby

- ze štěstí do neštěstí upadá osoba žijící ve velké slávě a štěstí

- nevyniká ani ctností ani špatností, ale je v zásadě dobrá, abychom se s ní mohli identifikovat

- důvodem úpadku je pochybení

- povahokresba musí být řádná, přiměřená, podobná skutečnosti a důsledná

(d) zápletka a rozuzlení

- osnova = děj v obecných rysech > epizody = vlastní rozvíjení děje

- zápletka: od počátku tragédie až po obrat k neštěstí

- rozuzlení: od obratu k neštěstí až do konce tragédie

- pathos = drastický výjev

- peripetie = přeměna probíhající události v její opak

- anagnórise = přeměna neznalosti v poznání, rozpoznání osoby na základě:

(a) znamení

(b) výmyslu básníka, kdy někdo prozradí identitu postavy, tj. na základě tvrzení

(c) rozpomenutí

(d) úsudku

- božský zásah: lze použít k vysvětlení dění mimo hru, které se stalo dříve nebo se stane později

 

Hamlet

Duch krále

- anagnorisis podle znamení: král rozpoznán stráží podle zbroje

- anagnorisis podle tvrzení: král se Hamletovi identifikuje jako duch jeho otce

- renesanční duch

(a) duch mrtvého, který se vrací na zem vyřídit nedořešené záležitosti

(b) démon beroucí na sebe podobu příbuzného, který svádí k páchání zla

Hamletova pochybení

- nerozhodnost: měl zabít Claudia okamžitě, předešel by tak dalším úmrtím

- mstivost: nezabil Claudia v kapli kvůli křesťanskému tabu + z obavy z neuspokojení msty, kdy by Claudius šel přímo do nebe, narozdíl od zabití při páchání hříchu, kdy by šel přímo do pekla

- zabití Polonia: první závažná chyba

Oidipus král

- král obdrží věštbu, že bude zabit svým synem > odloží jej > Oidipus v záchvatu vzteku zabije starce, jenž mu nechce ustoupit z cesty > uhodne hádanku Sfingy a získá nárok na trůn > vezme si svou matku