(1) Antika.
Antická literatura
- mimetické přístupy: dílo jako nápodoba
+ pragmatický účinek textu na čtenáře
Platón: Ústava (387 - 386 p.n.l.)
Politické myšlenky
- sepsáno mezi 1. a 2. cestou do Syrakus: Platónův žák se zde ujal moci, byl svržen a uvězněn než Platón dorazil do Syrakus
- založil didaktickou kritiku: lit. slouží k výchově ideálního občana
- jeho myšlení vymezeno určitým kontextem: v Ústavě kontext budování ideálního státu
- beletristický úvod: skupina přátel se vrací z oslav ohně Thráků, zúčastní se hostiny u boháče Kefala, který si vychvaluje své stáří
- Kefalos: starý = bohatý, výhoda: může zemřít, aniž by zanechal dluhy lidem či Bohu + bude zbaven těla a jeho žádostí
- Sokrates: Platónův mluvčí, vyzve osobu k zaujmutí stanoviska, postupně odhaluje její omyl (Sokratův dialog používal mladý B. Franklin k zesměšnění svých oponentů)
- definice spravedlnosti?: není, Sokrates místo toho začne modelovat kontext celého světa k demonstraci toho, co spravedlnost je
- spojuje ideu spravedlnosti + koncept státu
- Peloponéské války: Platón se přesvědčuje o nedostatcích demokracie v Aténách, členové jeho rodiny persekuováni
Literatura a filozofie
- literatura: součást antického vzdělávacího systému zahrnujícího
- gymnastika + múzické umění, včetně literatury
- vzdělání rozvrstveno do 35 let, následuje manuální práce, po 50 možnost stát se vládcem či filozofem
- osobní pozitivní příklad (~ sociální realismus)
- nutnost cenzury literatury
- chování hrdinů neslučující se s jejich hrdinstvím se zamlčuje: NE pláč, vztek, výbuchy smíchu
- básník rozvratný živel
- kladné hodnoty: Platónský trojúhelník s hodnotami pravdivosti, krásy a dobra v jednotlivých vrcholech
- hodnoty trojúhelníku se navzájem definují: co není krásné, není pravdivé, atd.
- svět idejí: primární x svět stínů: nedokonalý ztvárněný svět materiálních věcí
- zlo, ošklivost a lež derivacemi původní hodnoty: zlo deformace dobra, ošklivost krásy a lež pravdivosti
(a) prostý styl:
- jediná vyprávěcí perspektiva
(b) napodobující, imitující styl:
- drama bez ústředního vypravěče, jednotlivé postavy se osamostatňují a žijí si vlastním životem aniž by nad nimi měl autor kontrolu
- špatné postavy: musí promlouvat, ale jen omezeně kvůli riziku nápodoby
(c) kombinovaný styl:
- špatné postavy: nemají promlouvat, nemají mít mnoho prostoru (x inovace ve Frankensteinovi)
Aristoteles: Poetika
Literatura
- rehabilitoval umění: literatura není hrozba, její role ve společnosti je poskytnutí očišťujícího rituálu
- Platón: doslovné pojetí mimesis, předobraz ve světě ideí > kopie ve světě stínů > kopie v literatuře
- Aristoteles: literatura nemusí zobrazovat skutečné, pouze pravděpodobné, možné a nutné
- mimesis ve smyslu přirozené činnosti
- historická pravda: zachycuje fakta x básnická pravda: zachycuje řád skutečnosti (filozofičtější: jde o podstatu jevu)
- reálné popsání mrtvoly x umělecká podoba mrtvoly v literárním díle umožňujícím estetickou distanci
Poezie
Podstata básnictví
- napodobování rytmem, řečí a melodií
Rozdíly při zobrazování
(a) v prostředcích
- druhy básnictví podle použitého druhu verše
(b) v předmětech
- předmětem zobrazování dramatu jsou činní lidé
- tragédie: zobrazuje lidi lepší než ti současní
- komedie: zobrazuje lidi horší
(c) ve způsobu
- básnictví děj vypráví
- drama děj předvádí
Původ básnictví
- vrozený lidský sklon k nápodobě
- radost z napodobování
- smysl pro melodii a rytmus
Vývoj básnictví
- totožný s vývojem a osamostatňováním tragédie a komedie
(a) poezie vážná: zobrazuje činy dobrých lidí v hrdinských básních
- jambická tragédie
- epická poezie: zobrazuje ušlechtilé lidi, narozdíl od tragédie má podobu vypravování
(b) poezie lehkomyslná: zobrazuje činy špatných lidí v útočných básních
- komedie: zobrazuje lidi horší v těch stránkách, které vzbuzují smích
Tragédie
- zobrazení vážného, uceleného a ukončeného děje s určitým rozsahem
- definice tragédie x komedie
- zkrášlená řeč = rytmus a melodie
- děj nevypráví, nýbrž předvádí
- vzbuzuje soucit a strach a dosahuje očištění od takových pocitů
- soucit vzniká identifikací s postavou, strach vzniká obavami o postavu (jiný druh strachu než o sebe)
- katarze je cílem tragédie: rozpoutání emocí vede k jejich zvládnutí
Složky tragédie
(a) děj = sestavení událostí
(b) povahokresba
(c) mluva
(d) myšlenková stránka ~ téma
(e) výprava
(f) hudba
- složky (a) až (d) aplikovatelné na jakékoliv literární dílo
Části tragédie
(a) prolog = před příchodem sboru
(b) epizoda = mezi dvěma sborovými nápěvy
(c) exodos = po posledním sborovém nápěvu
(d) sborové části: sbor se používá jako jeden z herců
Kompozice tragédie
(a) jednání
- jednota děje = děj zobrazuje jedno a celistvé
- celistvost: organická jednota, ~ lidské tělo
- celek má začátek, střed a konec
- jednota času a místa
- rozsah: takové časové rozpětí, ve kterém může dojít k přeměně štěstí v neštěstí, max. 24 hod
- cílem tragédie je zobrazit jednání vedoucí k neštěstí
(b) nutnost, možnost, pravděpodobnost
- nutnost = logická koherence, jedno nutně vyplývá z druhého
- moment překvapení v dobrém díle: rovněž musí být svým způsobem nutný
- př. pád sochy na vraha: (-) pravděpodobnost, (+) možnost, (+) nutnost (nutnost spravedlnosti, nutnost přiměřeného trestu)
(c) osoby
- ze štěstí do neštěstí upadá osoba žijící ve velké slávě a štěstí
- nevyniká ani ctností ani špatností, ale je v zásadě dobrá, abychom se s ní mohli identifikovat
- důvodem úpadku je pochybení
- povahokresba musí být řádná, přiměřená, podobná skutečnosti a důsledná
(d) zápletka a rozuzlení
- osnova = děj v obecných rysech > epizody = vlastní rozvíjení děje
- zápletka: od počátku tragédie až po obrat k neštěstí
- rozuzlení: od obratu k neštěstí až do konce tragédie
- pathos = drastický výjev
- peripetie = přeměna probíhající události v její opak
- anagnórise = přeměna neznalosti v poznání, rozpoznání osoby na základě:
(a) znamení
(b) výmyslu básníka, kdy někdo prozradí identitu postavy, tj. na základě tvrzení
(c) rozpomenutí
(d) úsudku
- božský zásah: lze použít k vysvětlení dění mimo hru, které se stalo dříve nebo se stane později
Hamlet
Duch krále
- anagnorisis podle znamení: král rozpoznán stráží podle zbroje
- anagnorisis podle tvrzení: král se Hamletovi identifikuje jako duch jeho otce
- renesanční duch
(a) duch mrtvého, který se vrací na zem vyřídit nedořešené záležitosti
(b) démon beroucí na sebe podobu příbuzného, který svádí k páchání zla
Hamletova pochybení
- nerozhodnost: měl zabít Claudia okamžitě, předešel by tak dalším úmrtím
- mstivost: nezabil Claudia v kapli kvůli křesťanskému tabu + z obavy z neuspokojení msty, kdy by Claudius šel přímo do nebe, narozdíl od zabití při páchání hříchu, kdy by šel přímo do pekla
- zabití Polonia: první závažná chyba
Oidipus král
- král obdrží věštbu, že bude zabit svým synem > odloží jej > Oidipus v záchvatu vzteku zabije starce, jenž mu nechce ustoupit z cesty > uhodne hádanku Sfingy a získá nárok na trůn > vezme si svou matku
Základní údaje
-
Předmět
Literární kritika a teorie. -
Semestr
Letní semestr 2006/07.
-
Přednášející
Michal Peprník. -
Status
Povinná přednáška pro III. blok.
Literatura
Aristoteles. Poetika.
Guerin, Wilfred L. et al. A Handbook of Critical Approaches to Literature. 3rd ed. NY: Oxford UP, 1992.
Peprník, Michal. Směry literární interpretace XX. století. 2. vyd. Olomouc: UP Olomouc, 2004.
Platón. Ústava.
Shakespeare, William. Hamlet. In: Complete Works of William Shakespeare. Glasgow: HarperCollins, 1994.