(4) Psychologický přístup.

- M. H. Abrams: psychologická kritika se zabývá lit. dílem jako uměleckým výrazem osobnosti autora

- tradiční přístup: zanedbává jemné detaily struktury lit. díla

- formalistický přístup: zanedbává historický a sociologický kontext

- psychologický přístup: zanedbává kompoziční stránku díla

 

Sigmund Freud (1856 - 1939, nar. v Příboře)

Předchůdci

Aristoteles

- 4. stol. p.n.l.

- definoval tragédii jako kombinaci emocí lítosti a strachu k dosažení katarze

S. T. Coleridge

- opustil asociativní mechanický model lidské mysli typický pro racionalismus 18. stol. (k němuž se vrací i E. A. Poe), obhajoval organický model

- zdroje tvořivosti: fantazie (fancy) = funguje na asociativním principu, jednotlivé prvky spojuje víceméně mechanicky x imaginace (imagination) = přetavuje různorodý materiál v jedinečnou substanci

Principy

- důraz na nevědomí: většina myšlenkových procesů člověka je nevědomá

- lidské chování je motivováno sexuálními instinkty: primární psychickou silou je libido, sexuální energie

- kvůli společenským omezením člověk většinu svých tužeb potlačuje

- Freudův přínos: formuloval a konceptualizoval teorii podloženou poznatky z klinické praxe

Triády

- lidská mysl se skládá z:

(A) nevědomí

(B) předvědomí

(C) vědomí

- řídícími principy jednotlivých složek jsou:

(a) id (ono)

(b) ego (já)

(c) superego (nadjá)

(A) Ono (id)

- chaotický kotel, zásobárna libida

- řídí se principem slasti a nelibosti (pleasure principle) = vyhledává uspokojení instinktivních potřeb

- zaměřuje svou činnost na dosažení slasti a vyhnutí se nelibosti, a to za každou cenu

- opírá se o primární procesy

(a) zhuštění (condensation)

- např. snová akumulace významu, kdy sen nemá pouze jediný význam; významy potenciálně vyvolávající nelibost jsou zastřeny přijatelnými vrstvami ~ metaforický postup na základě podobnosti

(b) přesun

(c) vytěsnění (displacement)

- záměna jednoho celku za druhý na základě vnitřní sémantické spřízněnosti; prvek problematický se nahrazuje prvkem nezávadným, prvek závažný prvkem méně závažným ~ metonymie

- např. substituční strategie v lit. 19. stol., kdy byla sexualita tabuizována: v Babičce Viktorka utíká před černým myslivcem, zapíchne si trn do nohy = klopýtnutí jako naplnění skrytého přání Viktorky i autorky

(d) symbolizace

(e) halucinatorní splnění přání

- vizualizace, sen vizualizuje přání či obavy

- literatura je také forma snění

(B) Já (ego)

- ve 3.-5. roce vývoje dítěte

- řídí se principem reality (reality principle) = ochraňuje jedince

- zaměřuje se na skutečné, i kdyby to mělo být nepříjemné

- jednání: účelným způsobem přetváří realitu

- pozornost: vzniká v důsledku potřeby rozlišovat

- strategie

(a) uvědomování podnětů a jejich ukládání do paměti

(b) útěk před silnými podněty

(c) adaptace: zacházení s přiměřenými podněty

(d) činnost: mění své vnější prostředí

- směrem k id

(a) odklad uspokojení (např. učení o posmrtné odměně)

(b) potlačení stimulace

(c) sublimace: převedení potenciálně destruktivních tužeb ono k formám společensky přijatelným, např. umění

(C) Nadjá (superego)

- řídí se principem morálky (morality principle) = ochraňuje společnost

- hlavní proces je identifikace:

- přizpůsobení vlastního Já nějakému Já cizímu, dle Freuda kanibalistická orální inkorporace cizí osoby, konkrétně otce jako modelu autority

- inkorporace je čistě negativní termín, inspirovaný přírodními národy, kde kanibalismus funguje jako rituál a pozřením nepřítele bojovník inkorporuje jeho sílu

- identifikace přispívá k socializaci jedince

- pomocné mechanismy jsou:

(a) potlačení (suppression): vědomý přesun nepřijatelného obsahu z vědomí na okraj

(b) vytěsnění (repression): neuvědomělé odsunutí nepřijatelných zážitků do nevědomí, dochází k odstranění úzkosti a pudového napětí, ale též k dalšímu působení zážitku jako skrytého motivu projevujícího se neurotismem

- nadměrně aktivní nadjá způsobuje nevědomý pocit viny > komplex viny (guilt complex)

- samo ono by vytvořilo z člověka ďábla, samo nadjá anděla, úlohou já je tyto síly udržovat v rovnováze

> všechny tři složky plní nezastupitelnou funkci a mají existovat v dynamické rovnováze

Psychologie dítěte

- fáze ve vývoji dítěte s důrazem na dané erotogenní zóny: orální, anální, genitální

- souvisí se slastí při stimulaci a se základními životními potřebami potravy, vylučování a rozmnožování

- Oidipův komplex (ve věku 5 let): nezdaří-li se re-orientace z 1. předmětu zájmu (matky) na 2. předmět (otce), důsledkem je strach z kastrace, ztotožnění otce s přísnou autoritou a následný odpor k autoritám

< hra Oidipus Rex: mýtus vizualizující skryté přání (zabít otce a oženit se s matkou), současně je tabuizuje (Oidipus si vypíchne oči a zbavuje se moci ~ kastrace)

- cílem vývoje dítěte se vypořádat se s tabuizovanou touhou pomocí inkorporace

- např. anální fixace u nutkavě úzkostlivých lidí, orální fixace u nutkavě kouřících lidí, atd.

Symbolismus v literatuře

- obrazy se interpretují v sexuálním kontextu

- klenuté/vyduté obrazy (rybníky, květiny, vázy, jeskyně, díry) = ženské, tj. yonické symboly

- obrazy delší než širší (věže, hory, hadi, nože, meče) = mužské, tj. falické symboly

- např. Melvillův Moby Dick

(a) bílá velryba = symbolické ztělesnění přísného svědomí Puritanismu / Melvillova vlastního nadjá

(b) Ahab = ztělesnění ono

(c) kapitán Starbuck = ztělesnění já

 

Jacques Lacan (1901 - 1981)

- Freudův žák, revidoval Freudovy teorie > označen za odpadlíka

- dle Freuda je pohlavní rozdíl daný především biologicky x dle Lacana se jedná o kulturní fenomén

- fáze ve vývoji dítěte:

(a) imaginární

- dítě žije v symbióze s matkou a nerozlišuje mezi ní a sebou

- rozdíl mezi absencí a přítomností: první osvojený rozdíl, rozdíl mezi uspokojeností a neuspokojeností

- stadium zrcadla (v 6 měsících): dítě formuje své já prostřednictvím lidí kolem sebe, tj. prostřednictvím Druhého, jako by byli jeho zrcadlo

- vzniká rozpor mezi vnitřní představou já x fiktivní vnější představou já = imago

(b) symbolická

- symbiózu s matkou přeruší represivní patriarchální řád, otec

- Oidipův komplex: ztráta jednoty s matkou, touha po obnovení, touha je však vymezena zákazem, proto musí být vytěsněna

- psychoterapeut má sloužit pouze jako pacientovo zrcadlo, kde se má vyjevit jeho vlastní vytěsněné já

> model vztahu mezi pacientem a psychoterapeutem = vztah mezi čtenářem/kritikem a dílem

- např. Jana Eyrová C. Brontëové: Rochesterova šílená manželka Bertha je stínovou dvojnicí počestné Jany, zrcadlovou projekcí jejího temného druhého já, které by se mohlo projevit, kdyby Jana svou identitu konstruovala podle Rochesterovy touhy ovládané animálními pudy

 

Sigmund Freud: „Básník a lidské fantazie“

Dítě, dospělý a básník

- básník ~ hrající si dítě: vytváří si vlastní svět, bere svou hru velmi vážně, ale rozlišuje hru od skutečnosti

- básnické výtvory realizovatelné scénicky za pomocí hmatatelných objektů se označují názvem hry: veselohra, truchlohra; aktéři pak jako herci

- dospělý si nachází náhražku za hru ve fantaziích

- dítě svou hru před dospělými neskrývá, hraje si s předměty x dospělý se za své fantazie stydí, nehraje si s předměty, nýbrž přesouvá hru dovnitř

- dětská hra i fantazie dospělého jsou řízeny tužbami: dítě touží být velké a dospělé, u dospělého jsou hnací silou fantazií neuspokojené tužby

- u mladé ženy převládají touhy erotické, u muže touhy ctižádostivé

- průběh fantazie: podnět v přítomnosti > vzpomínka zážitek v minulosti > fantazie umístěná do budoucna

- denní sny = noční sny: v nočních snech se objevují i vytěsněná přání, která byla zatlačena do nevědomí

Literární tvůrci

(a) přejímají starou látku: pozůstatky toužebných fantazií celých národů

(b) vytvářejí novou látku: populární literatura ~ denní sny, hrdina je ochraňován autorovou zvláštní prozřetelností, vychází nezraněn, všechny ženy se do něj zamilovávají, osoby se ostře rozlišují na dobré a zlé, atd.

- denní snění = umělecká tvorba: obojí je pokračováním a náhražkou někdejší dětské hry

- fantazie obyčejného člověka x fantazie básníka: básník zmírňuje egoistický charakter snu různým pozměňováním, které umožňuje poskytnutí estetické slasti

- estetická slast = přípravná slast, navnaďovací prémie

- vlastní požitek z uměleckého díla vzniká uvolněním různých napětí v naší duši

 

Psychoanalytická kritika Shakespearova Hamleta

- Ernest Jones: ‘Hamlet and Oedipus’ (1910)

- Hamlet jako případ manio-depresivní hysterie kombinované s abulií (= neschopnost činit volní rozhodnutí) < důsledek silně potlačeného Oidipova komplexu

- H. odkládá zabití svého strýce Klaudia dokud k tomu není donucen vnějšími okolnostmi, navíc jej zabíjí až po smrti své matky Gertrudy

- Hamletovo denní snění: ctižádostivé fantazie, touha stát se králem, uskutečnit spravedlnost; cítí se povolán metafyzickou silou (duchem) ke sjednání nápravy

Ambivalentní vztah k otci

- Hamletův vlastní otec, duch = ctnostný otec, se kterým se H. identifikuje

- Hamletův nevlastní otec, Klaudius = rival; konatel toho, po čem H. nevědomě touží, tj. vraždy otce a incestu s matkou

> H. se nemůže přimět k zabití Klaudia, protože by tím v psychologickém slova smyslu zabil i sebe, latentně se s K. identifikuje

Oidipův komplex

- H. potlačuje své nevědomé impulzy tak silně, že to deformuje jeho vztah k ženám

- fixace na matku: H. si nedokáže vytvořit náhradní objekt (následky mohou být v homosexualitě, promiskuitě či otevřenému nepřátelství vůči ženám - jako u H.)

- ložnicová scéna: H. hystericky lpí na matce, objevující se duch připomíná, že matka nemá být pomstou zasažena ~ kastrační hrozba

- jeho trpká řeč mířená proti Ofélii ve skutečnosti mířená proti jeho matce

- H. posílá Ofélii do kláštera, protože je příliš nevinná x ‘nunnery’ je současně alžbětínský výraz pro nevěstinec, Ofélie bezděčně pracuje pro svého otce

 

Psychoanalytická kritika Hawthornova „Mladého hospodáře Browna“

- B. je vedený silou svého libida z vesnice do lesa > Brown = já; vesnice = nadjá; les = ono

Cizinec

= Satan: narážka na starý strom, po nímž sedí ~ strom zakázaného ovoce, poznání hříchu

= Brownovo druhé a horší já: cizinec je popsán jako osoba velmi podobná Brownovi

- cizincova hůl = nekontrolovatelné ono, falický symbol

Faith

= Brownovo druhé a lepší já: jeho žena

- růžová stuha Faith = rozpor, který Brown nedokáže vyřešit (růžová = bílá + červená)

Černá mše

- hořící borovice odkazuje k ohni = vášním

Pokušení

- touha je realizována černou mší, což je ale substituce, přání samotné není vyřčeno

- univerzální vystavení pokušení: i Faith je vystavována pokušení lesa, zdržuje Browna nejen ze strachu o něj, ale i ze strachu o sebe, hrozí se svých vlastních myšlenek, které napadající ženu, když je o samotě

- Brown potlačuje své libido tak silně, že se u něj rozvíjí tyranské nadjá a Brown se stává živoucím komplexem viny

- motiv snu: naše potlačované touhy se nám zjevují ve snech