(5) Antropologický, mytologický a archetypální přístup.

Vztah k jiným přístupům

Shody

~ příbuznost s psychologickou kritikou

- sny odrážejí nevědomé tužby a obavy jedince ~ mýty symbolicky odrážejí tužby či obavy celého lidstva

- ale: psychologie je experimentální, diagnostická; blíží se přírodním vědám x mytologie je spekulativní, filozofická; blíží se náboženství, antropologii, kulturní historii

- mýtus je neměnný v čase i místě: sjednocuje minulost (tradiční hodnoty), přítomnost (současné hodnoty) a budoucnost (duchovní a kulturní aspirace)

Rozdíly

x tradiční kritika: důraz na historii a biografii autora x mytologická kritika: důraz na prehistorii

x formalistická krit.: důraz na tvar a symetrii díla samého x mytologická krit.: důraz na vnitřní duch díla

x Freudovská krit.: důraz na dílo jako výsledek nějaké sexuální neurózy x mytolog. krit.: dílo jako projev životní síly

 

Archetypální kritika

- směry archetypální kritiky

(a) analytická psychologie C. G. Junga

(b) srovnávací antropologie Jamese G. Frazera a jeho Cambridgeské školy

- archetypy = pravzorce lidského myšlení a chování

- archetyp = hlubinná struktura, systémový prvek (langue) > archetypální motivy = konkretizace prvku > mýtus = promluva (parole), která s prvky pracuje

- mýtus jako symbolický příběh, jako rituál

- každý národ má svou vlastní zvláštní mytologii + určité obrazy se objevují v mytologii všech národů

> archetypy = univerzální symboly, které vždy a všude vyvolávají srovnatelnou reakci

 

James George Frazer (1854 - 1941)

- srovnávací antropolog, autor díla Zlatá ratolest (The Golden Bough, 1890)

- vůdčí osobnost Cambridgeské školy = skupina brit. vědců, kteří aplikovali nové antropologické poznatky na díla klasické řecké literatury

- demonstroval zásadní podobnost lidských tužeb v jakékoliv době a na jakémkoliv místě tak, jak se promítají do starých mytologických systémů

- základní motiv: archetyp ukřižování a zmrtvýchvstání

- mýtus jako příběh vysvětlující vznik a smysl rituálu smrti krále a následného znovuzrození: primitivní národy věřily, že vládce je božská bytost, s jejímž životem se ztotožňuje život celého lidstva > jakmile vládce projevil známky slábnutí, musel být zabit a jeho duše se přesunula do silného následovníka

- archetyp obětního beránka: primitivní kmeny přesouvaly veškeré zlo kmene na posvátné zvíře či osobu, jejichž zabitím došlo k očištění kmene a jeho duchovnímu znovuzrození

> mýtus = symbolicky přírodní cyklus smrti a zrození, střídání ročních období

- např. Sofoklův Oidipus jako spojení mýtu a literatury

(a) motiv cesty: Oidipus podniká cestu, aby nalezl svého otce, rozluští hádanku Sfingy, čímž zachrání Théby a získá ruku královny

(b) motiv obětního beránka: Théby se navrací k blahobytu až poté, co se Oidipus jako pachatel otcovraždy a incestu oslepí a vzdá se moci

 

Joseph Campbell

- autor díla The Masks of God: Primitive Mythology (1959)

- chování zvířat: čerstvě vylíhnutá kuřata se snaží ukrýt, jakmile spatří jestřába, i když jde pouze o maketu

~ chování lidí: umělecké dílo rozehrává obdobně hlubokou strunu v člověku, navozuje univerzální reakce

 

(A) Northrop Frye (1912 - 91): Symbolická interpretace mýtu

- kanadský lit. teoretik, autor Anatomie kritiky (Anatomy of Criticism, 1957)

- archetyp = symbol, opakující se obraz sloužící k sjednocení

- mýtus = imaginativně přizpůsobená přírodní fakta tak, aby člověku vyhovovala

- čtyři typy imaginativní zkušenosti > čtyři formy děje (žánry): komedie, romance, tragédie, ironie

                                    poledne

                                    léto

                                    mládí

                                    romance

ráno                                                                večer

jaro                                                                 podzim

dětství                                                             stáří

komedie                                                           tragédie

                                    noc

                                    zima

                                    smrt

                                    ironie a satira

Fikční Mody

- rozhodující je děj (mýthos), tj. fabule, zápletka a rozuzlení

- jak to skončí?

- rozdělení dle akčního potenciálu hrdiny:

(a) mýtus

(b) romance

(c) vyšší mimetické mody

(d) nižší mimetické mody

(e) ironický modus

- rozdělení dle postoje hrdiny ke společnosti:

(a) tragické = osamění hrdiny

(b) komické = integrace hrdiny

Tematické mody

- rozhodující je téma

- jaký je smysl?

- rozdělení:

(a) lyrické: subjektivní, individualistické

(b) epické: objektivní, kolektivistické

 

(B) Mircea Eliade: Antropologická interpretace mýtu

- mýtus = žitá realita

- mýtus líčí nějaké stvoření, je pravdivý (protože se zabývá reálně existujícími jevy) a posvátný (protože jde o dílo nadpřirozených bytostí)

x mýty falešné

 

(C) Claude Lévi-Strauss: Strukturalistická interpretace mýtu

- francouzský antropolog a strukturalista

- mýtus = logický model umožňující překonat nějaký rozpor

- mýtus je výrazem bytostné potřeby člověka organizovat svůj životní prostor

 

Archetypy

Obrazy

Voda

= stvoření, znovuzrození, očištění

- Jung: nevědomí

- moře/řeky: smrt a znovuzrození, věčnost, nadčasovost

Barvy

- červená = krev, vášeň

- zelená = růst, naděje, plodnost

- modrá = pravda

- černá = chaos, smrt, zlo

- bílá = světlo, nevinnost, nadpřirozenost

Čísla

- tři = svatá trojice

- čtyři = čtyři elementy (tj. voda, vzduch, země, oheň)

- sedm = spojení 3 + 4, dokonalý řád

Osoby

- dobrá matka (Good Mother) = zrození, ochrana, plodnost

- špatná matka (Terrible Mother) = femme fatale; smyslnost, nebezpečí, smrt

- přítelkyně (Soul Mate) = duchovní naplnění

- moudrý stařec (Wise Old Man) = znalosti, morálka

Kruh

= jednota

- mandala, vejce, yang-yin, ouroboros (tj. had pojídající svůj vlastní ocas)

Slunce = vědomí: myšlení, osvícení, moudrost

Had = zlo, zkaženost, smyslnost

Zahrada = ráj, nevinnost, čistá krása

Strom = nesmrtelnost, nevyčerpatelný život

Poušť = smrt, beznaděj

Motivy a vzorce

Stvoření

= příběh vyprávějící o stvoření světa a vesmíru nějakou nadpřirozenou bytostí

Nesmrtelnost

= oproštění se od času a návrat do ráje, do stavu před pádem Adama

= splynutí s koloběhem času, ustavičná nekončící smrt a znovuzrození

Archetypy hrdinů

- cesta (the quest) = hrdina podnikne nebezpečnou cestu, aby zachránil království

- iniciace (initiation) = hrdina dosáhne dospělosti a stává se plnohodnotným členem společnosti

- obětní beránek (the sacrificial scapegoat) = hrdina musí zemřít, aby vykoupil hříchy ostatních a znovunastolil blahobyt v zemi

 

Northrop Frye: „Historická kritika: teorie modů“ (1957)

Fikční mody: úvod

- Aristotelova Poetika: lidské charaktery se zobrazují jako lepší, horší nebo právě takové, jaké je známe

- Fryeova Anatomie kritiky: klasifikace děl nezávisle na morálním hledisku, dle akčních možností hrdiny (míra jeho možností je vyšší, nižší nebo přibližně stejná jako naše)

- mýtus: hrdina je božská bytost už svým původem nadřazená ostatním lidem

- romance: hrdina je výjimečný vysokou měrou vlastních schopností, činí zázraky, ale zůstává člověkem

- vyšší mimetický modus: hrdina je vůdce, převyšuje ostatní lidi, nikoliv však své přirozené prostředí

- nižší mimetický modus: hrdina je jedním z nás (Thackarayův Jarmark marnosti: román bez hrdiny)

- ironický modus: hrdina nedosahuje naší úrovně

- těžiště evropské literatury fikčního modu se posunuje směrem dolů

- středověk - mýtus: křesťanské, keltské, germánské mýty

- mezi středověkem a renesancí - romance: romance světská o dvorské a rytířské tématice / romance náboženská o životě světců, obojí obsahují zázračné porušení přírodních zákonů

- renezance - vyšší mimetický modus: epos, tragédie

- 19. stol. - nižší mimetický modus

- 20. stol. - ironický modus

- naivní literatura = jednoduchá a populární

- vážná literatura = protiklad naivní lit.

- „sentimentální“ literatura = pozdější rekonstrukce předcházejícího modu (nikoliv tedy naivní lit.)

- tragický (osamění hrdiny) x komický modus (integrace hrdiny): neodkazují pouze k dramatické formě, ale k libovolné formě

Tragické fikční mody

- struktura uvedených pěti modů je kruhovitá (např. přítomnost mýtu v ironickém modu u J. Joyce)

Mýtus

- příběhy hynoucích bohů = dionýská díla (např. Kristus umírající na kříži)

- doprovázeno slavnostním soucitem přírody = patetický klam (pathetic fallacy)

Romance

- hrdinova smrt či odloučení doprovázena elegickou náladou (např. Beowulfova smrt)

- hrdinství je čisté, nezkalené ironií

Vyšší mimetický modus

- pád vůdčí osobnosti (např. Kordelie)

- harmatia, tj. pochybení, postihuje každou silnou osobnost následkem jejího výlučného postavení

- heroické prvky se mísí s ironickými, charakteristickým prvkem je katarze

- střed mezi božským heroismem x ironizovaným prostým člověčenstvím

Nižší mimetický modus

- charakteristickým prvkem je dojetí (pathos), zapříčiněný nedostatkem schopnosti vyjádřit se (např. Tess)

- prvek strachu: protipól patosu (např. Heathcliff)

- alazon = povahový typ člověka, který chce být víc, než je

Ironický modus

- chybí přímá příčinná souvislost mezi hrdinou samotným a tím, co se mu přihodí

- pharmakos = postava typické či náhodné oběti (např. Billy Budd)

- eiron = povahý typ člověka, jenž sám sebe znevažuje (protiklad k alazonovi)

Komické fikční mody

- možnosti slučování modů: např. Antonius a Kleopatra = mýtus (nadčlověk) + romance (dobrodruh podvedený čarodějkou) + vyšší mimetický modus (mocný vůdce) + ironie (muž zotročený vášní)

Mýtus: příběh o bohu přijatém božským společenstvím = apollinská díla (např. Božská komedie)

Romance: doprovázena idylickou náladou (např. pastorála v moderním populárním westernu)

Vyšší mimetický modus: mísí heroismus i ironii (Aristofanes)

Nižší mimetický modus

- často dobrodružství mladého muže a dívky, kteří čelí nepřízni ze str. rodičů

- náhlý zvrat a rozřešení ~ komická obdoba aristotelského poznání

- pikaros ~ komická obdoba alazona

Ironický modus: předpokládaný pocit úlevy (např. Tartuffovo uvěznění) x ale hrdina se nakonec jeví méně vinným než sama společnost

 

Archetypální kritika Shakespearova Hamleta

- paralela se Sofoklovým Oidipem a Aeschylovým Agamemnonem

- Hamlet rovněž vychází z legendy

- stejné rituální vzorce: královský hrdina je spojený se znečištěním, a protože osud jedince a osud společně jsou úzce provázány, hrdina musí projít utrpením, aby mohlo dojít k očištění a obnově

- symbolická choroba = vražda jako násilné narušení přírodního cyklu a společenského organismu

- mýtus povolání božskými silami = pokus o odpor způsobuje společenský, politický i přírodní chaos

- mýtus obětního beránka = jediná šance záchrany národa je nejen pomstít otce, ale i obětovat sám sebe

- mýtus iniciace Hamleta - hra spojena s podzimem a nocí, obrazy temnoty, krve a černé barvy (oděv H.)

- všichni, kdo zemřou, jsou poznamenáni znečištěním: Klaudius, Gertruda, Polonius, Rosencrantz, Guildenstern; Ofélie, Laertes