(2) Formalismus.

Characterictics

- 1^st 2/3 of 20^th century

- parallel development in Russia a. USA

- turns away from the ideas of positivism

- concentrates on the text as an independent form

- sometimes narrows down the meaning of the form to refer to the unifying pattern of the work only

- identifies the source of art in the tension > preocuppied with irony, paradox a. ambiguity

 

Concepts

- the individual work of literature as an organic form (~ organic universe) => consistent

- art entails form: form takes many forms - in some cases the absence of the form is the form

- logical structure (accord. to Ransom) = the argument within the work, the 'skeleton'

- local texture = the specific devices of the work, the 'tissues'

- structure and texture form a union

 

The Close Reading

- starts with the individual items and their apects, ends up with the whole

(1) words and their denotation(s), connotation(s), ethymology

(2) allusions to mythology, history, literature

(3) relationships of reference: pronouns to nouns, a voice to a speaker, etc.

(4) relationships of grammar: sentence patterns, modifiers, parallel phrases, agreement, etc.

(5) relationships of tone: choice of words, manner of speaking, attitudes toward subject, etc.

(6) relationships of systems: related metaphors, symbols, images, allusions, etc.

- the items examined in terms of each other and of the whole => the overall form of the work arises

 

Problems

- intentional fallacy = the mistake of judging the work accord. to any intention the author might have had

- affective fallacy = the mistake of judging the work accord. to its emotional effect ~ reader's response

- symbol? = an image or an incident with a meaning beyond its objective self: bears meaning both within a. without the work => extensional possibilities

- allusion?: no conflict with Eliot requiring a high degree of knowledge from the reader

- the formalistic approach most suitable for poetry, less successful with prose and drama

- their criticism dissolves to give way to poststructuralism, also conc. with textuality

- their ideas about an ideal work of literature replaced by concepts of social realism

 

Centres and Personalities

Forebearers

- Plato: preoccupied with form

- Artistotle's Poetics: recommends an 'orderly arrangement of parts'

- German philosophical idealists: Kant, Hegel, Fichte, Schelling > Samuel Taylor Coleridge: sees 'imagination' as the unifier of vision

- Henry James's 'The Art of Fiction': argues for the necessary interrelationships of parts and the whole

Edgar Allen Poe

- 'The Philosophy of Composition'

- prefers short lyric poems a. short tales for their unitary effect

- rejects obtrusive (inorganic) moral lessons

- starts with the effect to be achieved > logically comes to the only possible form of 'The Raven'

The Prague Linguistic Circle

- Jakobson, Šklovsky, Eichenbaum

- closely related to linguistics

- conc. with the differences btw the common x the literary language

- defamiliarisation of the lit. language: words occur in new collocations, meanings, etc.

- typically with metrical poetry

Cambridge

- I. A. Richards's Practical Criticism (1929): introduced and gave name to the close reading technique

- William Empson: concentrated on ambiguity

- F. R. Leaves: believed literature should form the taste of readers and refine their perceptivity, but only the 'great' literature, and only with few most capable readers => blamed for elitarianism

Vanderbild University

- professor John Crowe Ransom

- his students: Allen Tate, Robert Penn Warren, Cleanth Brooks

- orig. as the Fugitives, centered around the literary magazine The Fugitive (1922 - 25): attempted to flee the world of materialism for the world of poetry

The New Critics by Ransom (1941)

- an anthology of critical essays, gave name to the New Critics

Understanding Poetry by Brooks a. Warren (1938)

- an anthology with commentaries

- attentive to form

- concerned with the working of the text rather than with its meaning

- emphasised analytical reading

- discarded the value of context outside the work itself

T. S. Eliot

- one of the initiators of the formalist criticism

- esp. after WW II: tension btw Eliot's concept of the living tradition x the New Critics' preference of Emerson's refusal of tradition

- 'objective correlative' = a set of objects, a situation, a chain of events which shall be the formula of a particular emotion; such that when the external facts are given, the emotion is immediately invoked

 

Pojem „forma“

(1) Guerin

- Guerin, Wilfred L. et. al. A Handbook of Critical Approaches to Literature. 3^rd ed. NY: Oxford UP, 1992.

(a) vnější forma (external form ~ verse form ~ genre)

(b) povšechná forma (overall form)

(2) Fowler

- Fowler, Roger, ed. A Dictionary of Modern Critical Terms. London and NY: Routledge, 1987.

(a) organická forma: lit. dílo jako organismus, každá jeho část je funkční

(b) mechanická forma (méně hodnotná): forma jako stroj složený ze součástek, lze rozebrat a zjistit funkci součástek

(a’) forma jako žánr lit. díla (~ vnější forma u Guerina)

(b’) forma jako způsob, kterým se něco sděluje (~ povšechná forma u Guerina)

- posun od deskripce k interpretaci => strukturalismus

(3) Lederbuchová

Lederbuchová, Ladislava. Průvodce literárním dílem. Praha: Nakladatelství H&H, 2002.

< strukturalismus, sémiotika

- jednota stránky formální a obsahové, jednota označujícího a označovaného

- formou lit. díla je vše, co je schopno být významotvorné

 

C. Brooks a. R. P. Warren: Understanding Poetry (1938)

Význam poezie

- poezie nám poskytuje poznání sebe sama ve vztahu ke světu zkušenosti

- poezie ztělesňuje lidské úsilí dobrat se prostřednictvím konfliktu k významu

- forma je pokusem jednotlivce vyrovnat se s určitými básnickými i osobními problémy

- poezie vychází z historického okamžiku, je svázána s celým kulturním kontextem (literární kontext: Eliotova kritika Hamleta v kontextu literatury > tragédie > tragédie pomsty)

- pozie má v čtenáři obnovit pocit novosti světa okolo něj, zostřit jeho smyslové vnímání okolního světa

Vznik poezie

(a) básnický materiál

- jazyk, literární konvence, myšlenky dané doby, osobní zkušenost básníka

(b) básnický proces

- rozdíl mezi jazykem básnickým a vědeckým

- poezie je specializací běžného jazyka

- poezie není oddělena od běžného života, zaobírá se stejnými záležitostmi jako se zaobírají běžní lidé

- básník je pouhým člověkem hovořícím k ostatním lidem

- impulz vedoucí ke vzniku poezie i poetické metody jsou hluboce zakořeněny v lidské zkušenosti

> formální poezie je specializací veskrze univerzálních zvyků lidského myšlení a cítění

- poezie je organické povahy

Interpretace poezie

- důraz se na klade na: metrum (metre), tón (tone), obrazy a jejich soudržnost (consistency of imagery), metafora (metaphor), výběr prvků (selectivity of items to contitute an image), stanovení a myšlenka tématu (theme: statement and idea), úmysl a význam (intention and meaning)

- význam má báseň sama, NE psychologické procesy pomocí nichž vznikla, NE biografické údaje, historický kontext ani referenční aspekt

- chybou je honba za básníkovým vzkazem (message-hunting)

- chybou je domněnka, že poezie je výlevem emocí

- chybou je domněnka, že poezie je krásným vyjádřením vyšších pravd (NE vizionářský symbolismus konce 19. stol., v ČJ např. Otakar Březina)

- čtenář musí v poezii rozpoznat dramatické implikace formy: mluvčí básně reaguje na situaci, výjev nebo myšlenku a vytváří tak malé drama

 

C. Brooks a. R. P. Warren: Understanding Fiction (1943)

- rozlišování dichotomie mezi fabulí (the story) x syžetem (the plot)

- začátek a expozice (beginning and exposition) - představuje základní postavy a zárodky budoucích konfliktů, má být uceleným tvarem anticipujícím vlastní dílo (Václav Černý: expozice Babičky)

- popis a zasazení díla do časoprostoru (description and setting)

- atmosféra (atmosphere) - „nálada“ příběhu (mood of a story) je výsledkem součinnosti všech ostatních faktorů, např. povaha syžetu, času a místa děje, postavy, zobrazení (delineation), stylu a symbolismu

- selekce a sugesce (selectivity and suggestion) - výběr relevantních detailů; lit. dílo se liší od reality tím, že do něj není možno zahrnout vše, je třeba vybrat pouze reprezentativní detaily (realismus: fotografická rekonstrukce evokující prostředí x modernismus: výběr účelného detailu)

- klíčový okamžik (key moment) - okamžik, který připomene a vysvětlí všechny předchozí události, vrhne světlo na celý příběh a zahrnuje v sobě alespoň implicitně význam celého příběhu; dochází k anagnorisi/epifanii, tj. poznání a následnému přehodnocení mysli

- vyvrcholení (climax) - klíčová událost ≠ klíčový okamžik

- konflikt (conflict)

- komplikace (complication) - okamžiky napětí

- vzor (pattern or design) ~ motiv (motif)

- rozuzlení (denouement) - bod, v němž je osud postavy vyjasněn

- postava a děj (character and action) - definují se vzájemně, postava je komplexem možných dějů, její charakter ovšem povoluje jen některé druhy děje

- fokus (focus)

(1) zájem (focus of interest) - vzbuzení čtenářova zájmu (kdo, co, kdy, proč...)

(2) postava (focus of character) - o čí příběh jde

(3) narativní situace (focus of narration: POV) - kdo příběh sleduje

- úhel pohledu musí být jednotný, jasně rozpoznatelný a nesmíšený pro zachování organické povahy díla

(A) vyprávění v 1. osobě

(a') hlavní postava: fokus postavy a vypravěče je identický

(b') pozorovatel účastnící se děje

(B) vyprávění ve 3. osobě

(c') autor-pozorovatel - neodhaluje nic z toho, co se děje v myslích postav

(d') vševědoucí autor - analyzuje myšlenkové pochody jedné/více postav

- spolehlivý vypravěč - nositelem morálních norem

autora samého (Jake Barnes v The Sun Also Rises)

- nespolehlivý vypravěč (právník v Bartleby the Scrivener)

- vzdálenost (distance) - blízká k pojmu tónu

- časový rozsah (scale)

- tempo (pace) - shrnutí x vyprávění x předvedení výjevu scénickou metodou

 

T. S. Eliot: "Tradice a individuální talent" (1919)

Tradice

- tradici nelze zdědit, lze ji získat jen usilovnou prací > požadavek na vysokou míru erudice

- osvojení si tradice je životně nutné pro básníka po 25. roce věku

- historické vědomí: představa veškeré literatury existující simultánně a vytvářející simutánní řád

- existující uměl. památky společně vytvářejí ideální řád, kt. se nutně modifikuje po uvedení nového díla

- tradice je neustále aktivní, mění se a vyvíjí = živoucí tradice

- koncept poezie jako živoucího celku zahrnujícího veškerou poezii, kt. kdy byla napsána

- žádný umělec nenabude významu sám o sobě, pouze ve vztahu k již existujícímu umění

- umělec má čerpat z tradice a obměňovat ji dle měnící se zkušenosti z jeho současnosti

Odosobnění

- poslání básníka NEní mít nové složité emoce, ALE přetavovat obyčejné emoce na poezii

- psaní básní je vědomá činnost, básníkova mysl je 'katalyzátor' přetavující emoce na pocity

- poezie NEní výlevem emocí ani vyjádřením osobnosti, ALE únikem od emocí a od osobnosti

- nebezpečí při použití osobních zážitků autora: čtenář se může nudit, autor může zážitky vyčerpat

- umělecká emoce je neosobní - velký umělec může psát i o tom, co nezažil

- zavádí vytváření umělých postav, nasazování masek

- kritizuje romantismus jako příliš emocionální a postrádající řád: "emoce v klidu vzpomínané" nejsou dobrou definicí poezie

- vyzdvihuje barokní metafyzické básníky

 

T. S. Eliot: "Hamlet a jeho problémy" (1919)

- Hamlet není originálním dílem, vznikal postupným navrstvováním, je výsledkem úsilí řady autorů

- starší hra od Thomase Kyda: založena na jednoduchém motivu pomsty

- Shakespearova hra: založena na v dramatu téměř nepřípustném motivu viny matky

- základní emocí je vztah syna k provinilé matce - tato emoce je nezachytitelná, vylučuje objektivní korelát, proto se nemůže přenést na čtenáře

- forma a obsah nejsou v souznění, nedochází k jednotě struktury a textury

- "objektivní korelát" = určité předměty, situace či řetězce událostí, které budou vzorcem právě pro tuto emoci; tuto emoci pak okamžitě pocítíme, budou-li dána určitá vnější fakta

 

Formalistic Reading of Hawthorne's 'Young Goodman Brown'

Syžet

Expozice

- představení hlavních postav Browna a Faith

- zárodky budoucího konfliktu mezi Brownem a Faith

- Brown: špatné svědomí, slibuje si jen pro jednou

- Faith: alegorická postava, opuštění ženy = opuštění víry

> Brown vydán na pospas ďábla, změní se, stane se zahořklým a zatrpklým paranoikem

- Brown překračuje explicitně jmenovaný práh = práh mezi nevinností x zkažeností

- předěly: den x noc; město x les; Brown x Faith; světlo x tma

Časoprostor: Salem

Klíčový okamžik: pád stužky = zhroucení poslední jistoty ve Faith, která Browna měla vést do nebe

Vyvrcholení:

- střet mezi Brownem a Faith se přesouvá na střet mezi Brownem a tajemným cizincem

- špatné svědomí: "Faith kept me back" = zpomalující faktor, Brown nakonec satanovi nestačí (~ "Svatební košile")

- zprvu má Brown a cizinec stejný cíl, potom se jejich cesty rozcházejí, Brown pošle cizince napřed

- vyvrcholení nemá formu fyzické akce

> verbální vyjádření nesouhlasu: "Faith, look up to heaven a. resist the wicked one!"

Rozuzlení: Brown se vrací jako proměněný člověk, odstrčí vítající jej ženu a dívá se na ni jako na služebnici ďáblovu

Postavy

- Goodman = dobrý člověk + everyman

- Brown = mezi bílou a černou barvou + běžné jméno

- Faith s růžovými stuhami: mezi bílou a červenou barvou (nevinnost x vášnivost, krev)

Vypravěč: není vševědoucí

Tempo: dramatická metoda > vyprávění > shrnutí zbytku Brownova života

Interpretation

- the structure of the story coincides with its meaning

- the formalistic device in the story: ambiguity

- the devices of ambiguity: the interplay btw daylight a. darkness, town a. forest, the pink ribbons

- the set of pink ribbons as an emblem of Brown's wife Faith ~ Hester Prynne's emblem of the scarlet leter

- the pink colour: neither red nor white > ambiguity objectified

- the ribbons = love, innocence, good? or evil, hypocrisy, the ambiguous blend of good a. evil?

- the motifs of the story: the virtues of faith, hope a. love; their opposed vices of doubt, despair a. hatred

The Theological Matrix of the Story

- Brown leaves Faith behind to enter the dark forest ~ temptation a. sin

- meets the Puritan dark man ~ the devil

- the man's staff writhes like a snake ~ the snake of the Garden of Eden a. Aaron's staff

- encounters the pink ribbon falling from a cloud ~ the Fall

- confronts the forest congregation a. is initiated into the knowledge of his race ~ the Tree of Knowledge of Good a. Evil

- result: loses his faith in both Christ a. human beings > sins against the virtues of faith, hope a. love to replace them with their opposed vices

- the greatest sin: sins against love of neighbour in refusing his wife's continuing love

 

Formalistic Reading of Twain's The Adventures of Huckleberry Finn

Expozice

- kontrast pravdy x lži

- "sivilising efforts"

(a) významotvorná chyba poukazující na systémovou chybu

(b) aktualizuje mluvené slovo proti tradičnímu psanému, přirozenost vyjádření proti vyumělkování

Struktura

- struktura díla není organická, nýbrž epizodická

- sjednocení epizod pomocí rámce cesty

Rozuzlení

- Huck se rozhodne pro přírodu před civilizací a odchází na západ

 

Formalistic Reading of Frost's 'Fire and Ice'

Robert Frost: 'Fire and Ice'

Some say the world will end in fire,

Some say in ice.

From what I've tasted of desire,

I hold with those who favor fire.

But if it had to perish twice,

I think I know enough of hate

To say that for destruction ice

Is also great

And would suffice.

Vnější forma

- nepoužívá žádnou známou básnickou formu

- rýmové schéma, mužské/ženské rýmy...

- jambické metrum, počet stop přízvučných a nepřízvučných...

- slovní zásoba: přímé, jednoduché vyjádření, krátká slova udržující jambický rytmus

- kontrasty: "fire x ice", "desire x hate"

Básnické figury

- synestesie = záměna smyslových počitků: "taste desire"

- anafora: "some say"

- aliterace (počáteční souhlásky): "favor fire"

- asonance (samohlásky)

- konsonance (souhlásky jinde než na počátku slov)

Obsahová stránka

- argumentační východisko: dva způsoby konce světa

- mluvčí obhajuje oba způsoby

- závěr: oba způsoby mají stejný výsledek

- obecný úvod > přesun k 1. osobě

- závěr: spojuje protiklady v jedno ~ oxymoron