(6) Carl Gustav Jung (1875 - 1961).

Vztah k Freudovi

- svého času student Freuda, se kterým se ideologicky rozešel, považoval jeho teorie za příliš omezující

- považoval libido, duševní energii, za více než pouze sexuální sílu

- považoval Freudovy teorie za příliš negativní, zdůrazňující neurotické spíše než zdravé aspekty duševna

- rozšířil Freudův koncept individuálního nevědomí o koncept prehistorického kolektivního nevědomí sdíleného všemi lidskými bytostmi

x Lockova psychologie 18. stol.: lidská mysl jako „tabula rasa“

- předefinoval vztah dítěte a rodičů: pro Freuda je problém ve frustrované touze po matce a v postavě autoritativního otce, boj hrdiny s nepřítelem je projekcí odporu vůči otci x pro Junga v nadbytku mateřské lásky a v postavě posesivní matky, boj s drakem je projekcí snahy vymanit se z pout mateřství a osvobodit princeznu (= duši)

 

Lidská mysl (psyché)

- bytostné Já (self): nachází se v pomyslném středu, obsahuje souhrn všech archetypů

- kolektivní nevědomí: nachází se kolem bytostného já, jsou v něm uloženy jednotlivé archetypy

- osobní nevědomí: nachází se nad kolektivním nevědomím, obsahuje komplexy = vytěsněné obsahy (spjaté s archetypy, např. z archetypu matky vyrůstá mateřský komplex)

 

Archetypy (motivy, prehistorické obrazy)

= typické formy chování pocházející z doby, kdy vědomí ještě nemyslelo, nýbrž vnímalo

- podléhají procesu aktualizace = samy usilují o to, aby se realizovaly

- jsou to zděděné formy, NE společenské jevy, NE výsledek působení vnějších faktorů

- archetypy se chápou jako symboly, protože jsou mnohoznačné a nevyčerpatelné

- cílem je dosáhnout harmonie s těmito symboly a žít plným životem

- archetypy jako formy existující v nevědomí se přesouvají do vědomí prostřednictvím mýtů, snů a umění

- dobrý umělec: vlastní zvláštní cit pro archetypy a dokáže je vyjadřovat pomocí umění

(A) personální archetypy: stín, anima/animus, moudrý stařec, matka, otec, dítě, kejklíř, hrdina

(B) archetypy proměny: celistvost, znovuzrození

- vyvolávají v nás určitá archetypická očekávání: výživa, teplo a ochrana, rodina, prostor k průzkumům a hře, společenství, partnera, ekonomickou roli, povolání

- obřady přechodu: osamostatnění se od rodičů, osvědčení se v zaměstnání, vstup do manželství, budování domovu pro rodinu

 

Archetypy stínu, persony a animy

= zděděné části lidské duše

Stín:

= temná stránka naší osobnosti

- projektuje se často do osoby Satana (Conradův Kurtz)

Anima/animus:

= životní síla, obraz naší duše

- má mít aktivizační roli a stimulovat k poznávání sebe sama i okolního světa

- anima je ženského rodu v mužské duši, animus je mužského rodu u ženy

- u muže naplňuje emocionální stránku, u ženy vyvolává myšlení a utváření názoru

- obraz opačného pohlaví uložený v osobním i kolektivním nevědomí člověka

- zprostředkovává kontakt mezi egem (= vědomou vůlí) a nevědomím

- projektuje se často do osoby ženy neobvyklého významu (Danteho Beatrice), v pohádkách do princezny

Persona:

= společenská maska, tvář nastavovaná světu

- zprostředkovává kontakt mezi egem a vnějším světem

- musí být pružná a životaschopná, v harmonii s ostatními složkami lidské duše

 

Konfrontační fáze: individuace

- individuace = vyrovnání se s bytostným Já, duševní dospívání

- odpoutání se od závislosti na archetypu matky a uvolnění animy/anima (= duše) = symbolicky zobrazeno motivem boje s drakem s cílem vysvobodit princeznu

- chaotičnost a svévole animy vyvolává potřebu nalezení skrytého řádu, tj. archetypu smyslu, reprezentovaného postavou moudrého starce (v pohádkách projektovaný do pohádkového dědečka)

- setkání se stínem = s nežádoucími obsahy v osobním nevědomí

- stín skrýváme pod vlivem morálního komplexu (~ Freudovo superego), motivem je strach ze zavržení a opuštění (x Freudův strach před trestem kastrací kvůli incestní touze)

- stinné stránky naší osobnosti buď vytěsňujeme, popíráme nebo projektujeme do jiných lidí (paranoia)

- pro vyrovnání se se stínem je třeba uvědomit si inferiorní části své osobnosti

- cíl: dosáhnout rovnováhy všech archetypů uložených v nevědomí

- při nepřijetí některého z archetypů vznikají neurózy, např. paranoia po ztroskotání při konfrontaci se stínem u Hawthornova mladého hospodáře Browna

 

Carl Gustav Jung: „O vztazích analytické psychologie k básnickému dílu“ (1922)

- předmětem psychologie může být jen ta složka umění týkající se procesu umělecké tvorby

- ta složka umění vytvářející vlastní podstatu umění je předmětem estetiky

Kritika Freudovy analýzy

- interpretace děl nemá spočívat na jejich redukci na elementární stavy: umění lze převést např. na osobní vztah umělce k rodičům, ALE nezíská se tím nic pro pochopení jeho umění

- Freudova reduktivní metoda míří před umělecké dílo, do všeobecné psychologie člověka, kde vzniká nejenom umění, ALE i mnoho dalšího: taková analýza je povrchní

- Freud se snaží obejít vědomí a proniknout do nevědomí, předpokladem je, že neurotický pacient vytěsňuje jisté psychické obsahy do nevědomí v důsledku jejich morální neslučitelnosti s vědomím; nevědomí působí na vědomí prostřednictvím fantazií či snů

- Freud nazývá obsahy vědomí ovlivněné nevědomím symboly, ALE jedná se o znaky či symptomy: pravý symbol je vyjádřením intuitivní idey, pro kterou ještě neexistuje žádné slovní vyjádření

- Fredovu metodu lze úspěšně použít v lékařské praxi, ALE jako doktrína spočívá na podružných předpokladech: neuróza nevzniká pouze potlačováním sexuality, sny neobsahují pouze vytěsněná přání,...

> analýza lidských determinant má nastoupit pouze je-li rozhodující pro porozumění smyslu díla, význam a osobitost uměleckého díla spočívají v díle samotném, nikoliv v jeho vnějších předpokladech

Jungova analýza

- dělení literárních děl podle způsobu jejich vzniku:

(1) dílo tvoří autor s jasným záměrem docílit určitého výsledku, kterému podřizuje zpracování látky > autor splývá s tvůrčím procesem

(2) dílo se autorovi vlévá do pera jako hotový celek, samo si určuje svou vlastní formu > autor nesplývá s tvůrčím procesem, pouze poslouchá hlas svého niterného já

- dělení podle přístupu autora k látce z psychologického hlediska:

(1) introvertní, dle Schillera sentimentální: subjekt vůči požadavkům objektu prosazuje své vědomé intence (např. Schillerova dramata)

- tato díla nepřekračují hranice porozumění, jejich účinek nepřesahuje autorský záměr

(2) extrovertní, dle Schillera naivní: subjekt se podřídí nárokům objektu (např. Nietzschův Zarathustra)

- tato díla přesahují naše porozumění, chápeme je pouze intuitivně

- každý autor může tvořit jednou v introvertním a podruhé v extrovertním postoji

Tvůrčí proces

- tvůrčí impulz vede jako oddělená část duše samostatný psychický život za hranicemi vědomí

- autonomní komplex = všechny psychické formace setrvávající na podprahové úrovni než je dostatečně silný energetický náboj přenese přes práh vědomí

- autonomnost = komplex se objevuje nebo mizí dle svých vlastních zákonitostí nezávisle na vůli vědomí

- vysoká intenzita tvůrčího impulzu je na úkor humánnosti autora, který podřizuje vše lidské zájmům tvorby a díla

- autonomní komplex samotný není chorobný, nejsou-li jeho projevy příliš časté a rušivé

- ALE ztotožní-li se vědomí s komplexem, dochází k apatické inaktivitě až degeneraci

Symbolické dílo

- skryté symboly v uměleckém díle: poukazují na existenci vyššího smyslu za hranicemi současného chápání > znovuobjevení zapomenutého básníka, když naše vědomí dosáhne vyššího stupně vývoje

- symbol je ustavičná výzva našemu myšlení, symbolické dílo má vysoce stimulující účinek

- dílo nabízí hotový obraz přístupný analýze, chápeme-li dílo jako symbol

- symbolické dílo má svůj zdroj v kolektivním nevědomí lidstva, NE v osobním vědomí autora (vychází-li dílo z osobního nevědomí, vzniká symptomatické, NE symbolické dílo, patřící do rukou Freudovým očišťovacím metodám)

- kolektivní nevědomí = obsahuje anatomicky vrozenou možnost představ, které za normálních podmínek nemají tendenci vystupovat do vědomí

- archetyp = psychický pozůstatek nespočetných zážitků téhož druhu u dlouhé řady našich předků

- mytologická situace - charakterizována zvláštní emocionální intenzitou, při jejím prožívání přestáváme být jednotlivými bytostmi a stáváme se lidskou rasou

Dobrý básník

- jeho neuspokojené tužby sestupují do nevědomí, uchopují prvotní obraz a uvádí jej do vztahu s hodnotami vědomí

- nevědomě oživuje archetyp a transformuje jej do konečné podoby uměleckého díla, které oslovuje mysl umělcových současníků

- hovoří v prvotních obrazech, tj. povyšuje pomíjivé do sféry věčného, osud individuální na osud lidstva

Smysl a význam uměleckého díla

- umění ~ příroda: jednoduše existuje, aniž by něco znamenala

- význam je pouze interpretací vznikající z potřeby intelektu prahnoucího po smyslu

- umění je soběstačná krása, která přináší naplnění a nepotřebuje žádný význam

 

Jungovská analýza Hawthornova „Mladého hospodáře Browna“

Brown: persona

- Brownova persona = dobrý člověk

- jeho persona selhává ve zprostředkování kontaktu mezi jeho egem a ostatním světem

- dochází ke schizofrenickému rozštěpení mezi personou x egem (srov. např. Dr Jekyll x Mr Hyde)

- Brown nepřekonává archetyp matky, nýbrž jej transferuje na Faith: jeho výčitky svědomí a úmysl po této noci „cling to her skirts and follow her to heaven“ ~ vztah nezralého dítěte k matce

Faith: anima

- Faith má motivační funkci, aktivizuje Browna k výkonu => Brownova anima

- při pádu stužky si Brown vzpomene na ženu, zvolá „my Faith is gone“ a „come, devil; for to thee is this world given“, načež se vydává ďábelským tempem na místo černé mše

- na místě černé mše, když je přiveden konvertita, tj. Faith, se Brown sice fyzicky neutká s ďáblem, ale alespoň zvolá „Faith, look up to heaven, and resist the Wicked One“

Cizinec: stín

- ztělesňuje vše, co bylo vytěsněno z Brownovy mysli, je stejného pohlaví jako Brown => Brownův stín

- starší než Brown, světaznalý, stýkající se s elitou (~ vytěsněné přání Puritána po vysoké funkci)

- ovládá nadpřirozenou moc: mění hůl v hada, rychle překonává vzdálenosti, vidí zlo v nitru člověka

- cizinec měl kontakty s Brownovými předky, Brown tedy není první a jedinou černou ovcí rodiny

Individuace

- vyrovnání se se stínem možné na rovině narativní, tj. fyzický zápas (v povídce chybí) x psychologické, tj. uvědomění si stínu (Brownovi se nezdaří)

- epilog: Brown se vrací do vesnice jako zahořklý podivín => nevyrovnává se se stínem, projektuje jej do druhých

- absence určitých archetypů v příběhu může být signifikantní (např. absence moudrého starce dále vypovídá o Brownově selhání)

 

Jungovská analýza „Červené Karkulky“ bratří Grimmů

- Karkulka jako děvčátko na prahu puberty

- vlk ≠ stín, protože archetyp stínu musí být stejného pohlaví x = negativní stránka anima, ~ charismatický cizinec: chová se důmyslně, kultivovaně, jako by měl dívce otvírat nové obzory

- myslivec = pozitivní stránka anima, ~ ochranitelský otec

> každý archetyp má svou pozitivní i negativní stránku