(7) Poststrukturalismus, dekonstruce a nový historismus.

Poststrukturalismus a dekonstrukce

- oba směry předpokládají existenci něčeho, co přecházelo: u postrukturalismu je to struktura, u dekonstrukce je to konstrukce

- poststrukturalismus: snaží se překonat strukturalismus a dopracovat jeho nedomyšlené teze

- dekonstrukce: považuje se za součást poststrukturalistické kritiky

- osobnosti poststrukturalismu: postfreudovský psycholog Jacques Lacan (1901 - 81), historizující filozof Michel Foucault (1926 - 84), literární a kulturní teoretik Roland Barthes (1915 - 80)

- osobnost dekonstrukce: filozof Jacques Derrida (1930 - 2004)

- Derrida: nepopírá existenci centra struktury, ALE centrum nemá metafyzickou platnost, je to pouze představa vznikající z naší touhy mít takový středobod

- ještě modernismus se snažil nalézt velký narativ moderní doby, ALE postrukturalismus a dekonstrukce toto úsilí popírají

Subjekt - objekt

- empirismus: lidská mysl (= subjekt) je zdrojem všeho poznání (= objekt), subjekt tedy uchopuje objekt a vyjadřuje jej slovy

- poststrukturalismus: nerozlišuje mezi subjektem a objektem, naše poznání je predeterminované strukturami diskurzů

Paradigma - diskurz

- diskurz: kulturní vzorce v tom nejširším slova smyslu a všechny obecné aspekty lidského chování

- paradigma doby: soudobá pojetí vesmíru jsou poplatná celkovému duchovnímu klimatu doby

- teorie velkého třesku ~ lidská potřeba odvodit jsoucno z jediného centra

- současné teorie vzniku vesmíru na různých místech simultánně ~ připuštění kulturního pluralismu

Logocentrismus

- Derrida: tendence západního myšlení je logocentrická (logos = z řeckého „řeč“ a „rozum“)

- logocentrismus = v centru pozornosti je logos; snaží se posilovat řád, privilegovat řádové pojmy a potlačovat neřádové prvky ohrožující stabilitu systému

- kritizuje dominantní privilegované pojmy, upozorňuje na vytěsněné pvky na samém dně žebříčku

- vytěsněné neřádové prvky působí prostřednictvím nevědomí a vyvolávají tlak > mocenský zápas

- psaní mělo původně sloužit k šíření logosu, tj. potvrzovat existující řád, ALE nyní se bouří a prosazuje subjektivitu, tj. rozvrací a zpochybňuje (často pomocí metafory, dochází k rozporu mezi tím, co text říká x co text sám naznačuje)

> každý text je prostorem, kde se střetávají systematizující tendence logocentrické s tendencemi dekonstrukčními

Znak

- Derrida: kritizuje naši tendenci strukturovat jazyk a myšlení do binárních opozic

- kritizuje Saussurovo pojetí znaku jako stabilní, přestože arbitrární, spojení označujícího + označovaného

- kritizuje naši tendenci strukturovat jazyk a myšlení do binárních opozic

- znak není Saussurovskou příznakovou jednotkou (spojení označujícího s jedním konkrétním označovaným), ALE momentálním spojením (označujícímu odpovídá několik označovaných)

- Derridův znak je hra označujících, kde dochází k neustálému odkládání významu na neurčito

- kontext má specifikovat význam, ale k ukončení významu nedochází

- např. crib = manger, job, child's bed > bed = bed to sleep in, flower bed > flower = ...

Différance

= spojuje význam slova „rozdíl“ a procesuálnost „ustanovování rozdílu“

- označující neustále vstupuje do dalších spojení s dalšími označujícími, ustanovování významu je tedy neukončitelným procesem

- po stopě označujícího se dostaneme do prostoru virtuální intertextuality

 

Nový historismus

- sdružuje řadu různorodých metodologií a oborů: historie, antropologie, dějiny umění, politologie, ekonomie, literární teorie a kritika

- začátek spojen s vydáním spisu Stephena Greenblatta Renaissance Self-Fashioning (1980) a s časopisem Representations

- osobnosti: Jacques Derrida, Jacques Lacan, Michel Foucault

(I) linie vycházející ze studií romantismu: Marylin Butlerová, Marjorie Levinsonová, ...

(II) linie vycházející z renesance: Jonathan Goldberg, Stephen Greenblatt, ...

- reaguje proti tradičnímu objektivnímu pojetí dějin, zdůrazňuje subjektivismus: k historickému spisu přistupuje jako k literatuře, zkoumá osobnost autora i kulturní kontext (x formalismus)

- rekonstruuje politickou a ideologickou dimenzi textu

- hledá spíše rozpory (~ poststrukturalismus)

Michel Focault

- vůdčí osobnost levicově smýšlejících intelektuálů

- průkopník paranoidní varianty postmodernistického způsobu myšlení

- přínos: přehodnotil dosavadní přístup k historii a přispěl k přehodnocování literární historie (zjm. v USA v 70. letech se objevuje politický rozměr, nástup etnických menšin a feminismu)

- usiloval o rehabilitaci jinakosti jako ztraceného rozměru naší kultury

> nový historismus

> feminismus: lidské tělo je výsledkem diskurzivních formativních vlivů, stejně tak jako pohlavní identita

- archeologická metoda analýzy historických pramenů: odmítá otázku objektivity zdrojů, zabývá se spíše statutem dokumentu, který je nutný pro zařazení dokumentu do „vážně braného diskurzu‛“

- diskurz = skupina výpovědí patřících do jediného systému formace (např. diskurz psychiatrie)

- diskurzivní formace = zákonitost řídící jeden či více diskurzů

- archiv = uspořádaná soustava výpovědí nabízejících se historikovi ke zkoumání

Foucaultovy Dějiny šílenství (1961)

- archeologický přístup k historii: studuje historii určitého fenoménu, NE historii epochy či osobnosti

- dle proměny společenského postavení duševně chorého určil epistémy = epochy: renesanční (1500 - 1630), klasická (1650 - 1800), moderní (1800+)

- dříve se blázen těšil úctě, člověk s ním vedl dramatický rozhovor, kde se střetával s temnými silami

- dvousměrný dialog skončil s nástupem institucionalizace a normalizace

Foucaultův „Řád diskurzu“ (1971)

- hledal pravidla určující naše myšlení a chování (zjm. principy regulace a vylučování)

- archiv = nevědomí = soubor těchto pravidel

- člověk je predeterminován pravidly diskurzu a diskurzivní formace

x marxismus: vidí dějiny jako střet vykořisťovatelské a vykořisťované třídy x Foucault: obě strany jsou ovládány zvenčí, diskurzy stojí i nad tzv. „vládnoucí“ třídou

- stanovuje strategie dekonstrukce moci diskurzu, tj. jak se jeho vlivu bránit

 

Jacques Derrida: „Struktura, znak a hra v diskurzu věd o člověku“

- dekonstrukce už v názvu: protiklad „hry“ x vážné eseje

Motto

- Mnohem více se zabýváme vykládáním výkladů než vykládáním věcí (Montaigne).

- ALE nemůžeme vykládat věci, neboť k nim nemám přístup

- dekonstrukce: Montaignova kritika se mění v pouhé konstatování

1. odstavec

- vysoká míra uvozovek, klíčové pojmy se mění v pouhé provizorium

- dekonstrukce kategorického vyjadřování vědy: vysoká frekvence modality nejistoty

Další část

- vykládá výklad Levi-Strausse pomocí dekonstrukce

- Strauss klade do opozice kulturní x přírodní jevy, ale incest řadí pod obojí

- dekonstrukce: patří-li incest do obou kategorií, jejich opozice se ruší

 

Michel Foucault: „Řád diskurzu“ (1971)

- metodické požadavky:

(1) princip zvrácení: tradičně se rozpoznává domnělý zdroj diskurzů, jejich rozkvět a kontinuita x máme rozpoznávat zředění diskurzu

(2) princip diskontinuity: neexistuje jeden nekonečný tichý velký diskuz na pozadí všeho x diskurzy jsou diskontinuitní, kříží se, střetávají nebo vylučují

(3) princip specifičnosti: diskurz není hra předem daných významů, není žádný interpretační klíč x diskurz je násilí působené věcem, praxe věcem vnucovaná

(4) princip vnějšnosti: nemá se postupovat od diskurzu k nitru myšlenky, není žádné skryté jádro x máme postupovat z diskurzu samého k vnějším podmínkám umožňujícím nahodilou sérii diskurzů

- principy analýzy: událost (x proti tradiční tvorbě), série (x proti jednomu), pravidelnost (x původnost), podmínka možnosti (x význam)

- základní pojmy: NE vědomí, kontinuita (svoboda, kauzalita), znak, struktura, ALE nahodilost, diskontinuita, závislost, transformace

- definice události: není tělesného řádu, ale skládá se z materiálních prvků > filozofie události má směřovat k materialismu netělesna

- do produkce událostí se zavádí nahodilost jako kategorie

- definice diskontinuity: pomlky lámající okamžik a rozptylující subjekt

> do myšlení se zavádí náhoda, diskontinuita a materiálno

 

Dekonstrukce Hawthornova „Mladého hospodáře Browna“

(1) binární opozice

- Brown x Faith, Brown x cizinec, vesnice x les

- dekonstrukce: vesnice se ocitá v lese, všichni venkované se vydávají na mši

(2) hierarchie

- vesnice stojí výše než les

- dekonstrukce: vesnice se ukáže být stejně temná jako les

- změna orientace příběhu z Browna na Faith: Faith je vystavena stejným pokušením

(3) ideologie

- alegorický výklad: příběh o důsledcích ztráty víry

- dekonstrukce: mnohem problematičtější